Je nádherné jaro, všechno se začíná zelenat a kvést. Z otevřeného okna jde příjemný jarní vzduch a zpěv ptáků. Je čas, na který se všichni těšíme. Vyběhneme do lesů, parků nebo kavárenských a restauračních zahrádek. Nádherné jaro sice máme, ale máme k tomu také něco navíc. Něco, co jsme nečekali. Jako že opravdu nečekali.
Zprávy o drakonických omezeních v Číně ke mně nejprve přicházely jako z jiného světa. Zdály se někde daleko a pryč. Je březen a ony skutečně přišly. Démon Coronaviru vtrhl do naší růžové bubliny bez varování, bez času na přípravu. Svět, ve kterém jsme žili, nám přišel naprosto samozřejmý. Všechno bylo jakoby „samo od sebe“, potraviny, setkávání s přáteli, zábava. A démon si to najednou vzal. Nicméně žádný démon nepřichází sám, ale přitahuje k sobě i démony další. Především ty poschovávané v naší mysli. Řada z nás se teď potýká s nejedním ze svých démonů, který spal v hloubi našich duší i vztahů. A možná větší boj je právě s nimi, než situací samotnou.
Stará indická báje vypráví o tom, jak poutník potkal na své cestě smrt a ptal se jí, kam jde. Ona odpověděla, že Bůh ji poslal, aby morem zabila padesát tisíc lidí. Po čase smrt zase potkal a hned se do ní pustil a říká: „Nedostála jsi svému slovu, mor zabil sto padesát tisíc lidí!“ Smrt mu ale jen suše odvětila: „Mýlíš se, nezabil je mor, ale strach.“
Když dnes chodím po „svých trasách“ s rouškou, abych vyřešil omezené pracovní úkoly nebo nakoupil pro rodinu, mám pocit, že chodím po jiném světě. Z našeho světa se v podstatě vytratil úsměv. Rád se usmívám na lidi kolem se a mám radost, když se také usmějí. Nezbytné roušky a odstupy ho ale skryjí. Bohužel i na očích je ale vidět, že se lidé neusmívají. Úsměv a radost jsou prameny života, a proto prosím, usmívejte se pod rouškou tak hodně, aby to bylo vidět aspoň na očích.
Stav i všechna opatření jsou skutečně vážné a závažným způsobem, a někdy i totálně, devastují naše životy. Řada lidí ztrácí příjmy a propadají se na doslovné dno existence. Často se ptáme, k čem je to všechno dobré? A marně hledáme odpovědi. Jistě mnoha dobrého se již ukazuje. Často mluvíme o sobecké a egocentrické společnosti, ale krize odhaluje, že v jejím jádru je dobro, soucit a velká ochota pomáhat. K čemu všemu to bude ještě dobré zatím nevíme, můžeme se ale zamyslet nad jedním, pro změnu nad jednou čínskou legendou:
Jeden sedlák měl koně a ten mu utekl. Vesničané za ním chodili a říkali: „To je moc špatné a zlé.“ A sedlák na to v klidu odpověděl: „Možná.“ Druhý den se kůň do vesnice vrátil a přivedl s sebou celé stádo divokých koní, kteří připadli sedlákovi. Sousedé za ním opět chodili a říkali: „To je skvělá zpráva.“ Sedlák opět jen suše odvětil: „Možná.“ Dalšího dne chtěl jednoho z divokých koní osedlat jeho syn. Spadl a velmi špatně si zlomil nohu. Vesničané přicházeli a říkali sedlákovi: „To je tuze špatné.“ Sedlák řekl opět jen: „Možná.“ Další den do vesnice přišli verbíři a odvedli do války všechny mladé zdravé muže kromě sedlákova syna. Přátelé za ním chodili a říkali: „No, to je velké štěstí.“ A sedlák neměl jinou odpověď než: „Možná.“
Tento příběh ukazuje, že některé věci plynou, aniž bychom je mohli jakkoliv ovlivnit. Můžeme se z nich stresovat a zemřít na strach tak, jak vypráví první příběh. Nebo věci, které se kolem nás dějí, můžeme brát jako „mraky na nebi“…přijdou a zase odejdou, někdy přinesou blahodárný déšť, jindy bouři, která zničí vše ve svém okolí, ale umožní postavit věci nové. Věcmi, které nemůže ovlivnit, se nestresujme. Snažme se je přijímat takové, jaké jsou. Mají se nosit roušky…tak je budu nosit a nebudu řešit, jaký to má smysl.
Někdy se snažíme ovlivnit věci kolem nás, které ovlivnit nemůžeme, a upadáme do deprese. Zapomínáme ale na to, že nejdůležitější je ovlivňovat věci, které můžeme – naše vlastní pocity, postoje a vztahy. Jen na nás záleží, zda je sklenice poloplná nebo poloprázdná. Je těžké říkat, že „vše špatné je pro něco dobré“…někdy to bohužel neplatí. Ale jestli se nám dějí věci, které nemůžeme ovlivnit…pozorujme je a ovlivňujme svůj postoj k nim.
A co v této době potřebuje nejvíce ŘÁD, NADĚJI A LÁSKU:
Dejte svým dnům pevný řád, bude se vám lépe žít. Zvláště když pracujete z domova a máte všeho nad hlavu: práce, úklid, nakupování, děti.
Koukejte se dopředu. Nejsme na konci světa. Celá situace snad za pár týdnů ustane a před námi bude krásné léto.
Z ponorky udělejte místo, ve kterém se konečně můžete najít. Oprašte deskové hry, společné zájmy a aktivity. Buďte rádi, že jste spolu.
Zdroj: https://radekptacek.cz/, 20. 3. 2020