Zítra odjíždíme na hory a já začala balit věci. Jednou taškou jsem však nechtěně shodila Kubíkovu krabičku s legem, kde má takové malé titěrné kousky – poklady
Rozsypané kostičky jsem posbírala a přísahala bych, že všechny – že mám uklizeno. Aspoň to tak v tu chvíli a z toho mého pohledu, kde jsem stála, vypadalo.
Jenže pak jsem šla z jiného směru a všimla jsem si, že je kostka ještě pod postelí, kterou jsem před tím neviděla.
O chvíli později jsem našla ještě jednu kostku – průhlednou, která proti světlu nebyla vidět.
A v tu chvíli mě napadla paralela se životem – že všechno, všechno v životě je jen o úhlu pohledu. Když bychom tam stály tři Jany – tak každá z nás má na to „uklizeno“ jiný názor a zároveň pravdu.
1. „mám úplně uklizeno“
2. „ne nemáš! Tady – pod postelí je červená kostička, jak to, že ji nevidíš??“
3. „ale tak to není – není ani uklizeno a ani tu není žádná červená kostka. Je tu neuklizená průhledná kostka.“
A tak si říkám, že vždycky, než vyneseme nějaký soud nebo rozhodnutí, měli bychom se na všechny věci podívat z více úhlů a pohledů. Mít snahu zajít i na stranu jiného názoru – dívat se jinak, poslouchat, doptávat se, zajímat se a třeba najednou sami zjistíme, že to naše původní přesvědčení nemusí být to jedinou a 100 % pravdou. A pamatujte že, změnit svůj názor či postoj je naprosto v POŘÁDKU!
Mějte den přesně podle svých představ 🙂
srdečný pozdrav všem Jana