Karanténa zasáhla celé Česko a je diskutovaným tématem všude kolem nás. Rozhovory s profesorem lékařské psychologie Radkem Ptáčkem vám na Géčku přinášíme pravidelně. Přečtěte si jeho rady a doporučení, jak současnou krizovou, a pro valnou většinu z nás absolutně novou, situaci zvládnout se zdravým rozumem.
To, co se současně děje kolem nás, je něco, co jsme si ještě doslova před pár dny nedovedli představit. Koronavirus bez nadsázky změnil svět a my se ocitli v situaci, kterou jsme zatím znali jen z katastrofických filmů. Věci, jako je jít si sednout s kamarádkou na kafe, rozjet se k rodičům nebo dát si rande, jsou najednou nemožné a my musíme zůstat doma. Celá řada z nás není zvyklá „být sama se sebou.“ Bohužel, odvykli jsme si i na full kontakt se svými rodinami. Ale je důležité, i když nesmírně těžké, zachovat si pozitivní myšlení. Odborníci varují, že stres je jedním z velmi rizikových faktorů, který nás v souvislosti s nákazou koronavirem ohrožuje a zároveň nás uklidňují, že epidemie skončí a my se zase vrátíme k normálním životům. Možná vám nyní alespoň trochu pomůže následující povídání s psychologem Radkem Ptáčkem.
Jak dlouho lze tento nápor na nervy vůbec vydržet?
O tom, jak vidíme svět rozhodujeme pouze my. Pouze na nás je, nakolik nás situace ovlivní. Současný stav je skutečně mimořádný a na nic podobného jsme nebyli připraveni. Žili jsme v bublině dokonalého světa, kde se nic neděje. Ale většina reálného světa vypadá úplně jinak. Většina lidí na světě doslova bojuje o každý den ve složitých podmínkách. Co pro nás představuje současná situace? Zůstat doma, chránit se a vymyslet, jak trávit čas. Odvykli jsme si být sami se sebou. Možná je čas se tomu naučit. Samozřejmě případný stres plynoucí ze ztráty finančních příjmů je úplně něco jiného. To je může být pro řadu lidí velmi vážný problém, na který jednoduchou radu psycholog nedá.
Dá se říct, jaký vliv má na člověka společenská izolovanost?
Člověk je tvor společenský. Vztahy pro nás představují život a energii. Samota nás stahuje do pasivity, stresu a nemoci. I v situacích, kdy jsme převážně doma, je důležité zůstat v kontaktu se svými blízkými. Telefony, sociální sítě, které jsou obvykle předmětem kritiky, nám mohou pomoci.
Co dělat, aby se člověk lidově řečeno „nezbláznil?“
Být aktivní. Vytvořit si plán toho, co budu každý den dělat. Od úklidu, přes sebevzdělávání, společné hry s dětmi. Důležité je mít jasnou představu, jak dny budou probíhat. To, co je pro mozek nejhorší, když se propadne do „bezcílného bezčasí“ – kdy čas plyne a my pouze koukáme do zdi.
Dá se předpokládat, že naroste počet lidí s psychickými problémy?
Každá náročná, zvláště delší dobu trvající situace může vést k rozvoji různých psychických problémů. Nelze ani proto vyloučit, že problémy, se kterými lidé bojují v běžných životech se budou nyní prohlubovat. I tady je nutné doporučit, aby s nimi nezůstávali sami. Česká psychiatrická společnost vydala pro své členy doporučení, že by i v této situaci měli být k dispozici a začít nabízet i vyšetření a konzultace po skypu nebo telefonu. I to lze využít.
Plno lidí nyní pracuje z domova. Jsou tací, kteří nejsou zvyklí, mají problém se přinutit. Co byste jim poradil?
Důležitý je přesný plán toho, co mám udělat. Napsat si přesný rozvrh a ten dodržet. Ráno je rozhodně nutné vstát z postele, tu si ustlat a vrátit se do ní až večer. Proleželý den vám proteče rukama jako voda, a to je škoda.
Jak přistupovat k dětem? Jak jim vše vysvětlit?
Důležité je s dětmi mluvit – jasně a věcně, věku přiměřeným způsobem. Děti od mladšího školního věku jsou schopny pochopit, co je to nemoc a že je důležité se pro ní chránit. Děti budou v klidu, když jsou v klidu rodiče.
Plno rodin není zvyklých být spolu takto na těsno, a to myslíme v rodinách. Dochází k „ponorce.“ Existuje zde nějaká rada, jak se jí snažit vyhnout, jak se chovat?
Tohle je smutné. Zapomněli jsme být spolu a po pár dnech soužití se začínáme cítit nepohodlně. V této situaci je důležité plánovat si společné aktivity i chvíle, které má každý jen pro sebe, a to ideálně v jasně daný čas. Struktura a výhled toho, jak život poběží nám hodně usnadní.
Plno lidí naopak bylo od svých blízkých odtrženo. Co dělat v této situaci?
Tohle není dobrá situace, ale naštěstí máme sociální sítě a různé jiné elektronické dorozumívací prostředky. Zůstat v kontaktu i několikrát denně považuji za nutnost.
Který typ lidí z pohledu psychologa toto vše snáší nejlépe a kdo nejhůře?
Každý je stavěný na jiný typ zátěže. Pro introverta může být současná situace velmi příjemná, pro typické extroverty doslova frustrující. Důležité je nepropadat do bažiny beznaděje. Jedná se o mimořádnou, dočasnou situaci. Začíná hezké jaro, bude léto, máme se na co těšit…
Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Najdeme něco pozitivního na této situaci?
Ještě před pár dny byla nejčastější stížnost mnoha zaměstnaných lidí, že nemají čas na sebe. Teď si stěžují, že nevědí, co s časem. Možná nás příroda vyslyšela a chce nás naučit, abychom se učili být sami se sebou. Obrovskou výhodu mají lidé, kteří mají zájmy. Rádi čtou, malují, lepí modely letadel, pletou. Špatné to mají ti, kteří žádný zájem nemají. Možná je čas na to, aby nějaký objevili. Pletací jehlice i vlna se dají koupit na internetu.
Já kolem sebe vidím spoustu aktivních lidí, kteří šijí roušky, nabízejí pomoc starým lidem, s hlídáním dětí. Mám z toho velkou radost, možná si díky této situaci uvědomíme, co je důležité, i to, že vlastně nežijeme až tak v individualistické době.
Jana Mrákotová (19.3.2020, 08:30) pro G.cz