Jak nebýt vařenou žábou aneb „Jsme tím, co opakovaně děláme.“ Aristoteles

O vařených žábách
Už v dávnověku přišli vladaři na to, že stokrát opakovaná lež se pro lid stává pravdou. A založili školství. Úředně schválenou látku, pravidelně opakovanou, pak děti přijímají jako svoji pravdu. NAUČÍ se ji. Na celém světě tak dochází k zajímavému jevu. Všechny děti se rodí jako prázdné nádoby. Kromě barvy pleti v nich v zásadě není rozdíl. Všechny začínají od stejných maličkostí: vtloukají si do hlavy například to, jak vypadá a jak se řekne písmeno A. Na konci základní školní docházky však v každém koutu světa stojí jinak ochočený občan – vychovaný přesně tak, jak daný systém potřebuje. Genialitou systému je, že dítě z výukového mechanismu nevyjde, dokud nemá správné známky = dokud správně neopakuje, dokud nemá správné návyky. Všichni jsme tímto systémem prošli. Voláme, že jsme křesťané, protože jsme se NAUČILI jejich hodnotám. Kdybychom vyrůstali v jiném systému, jsou pro nás normální jiné hodnoty. Ne křesťanské. Síla zvyku na konkrétní prostředí je tak ohromná, že když žábu vložíte do hrnce s vodou z jejího rybníku, bude spokojená. Když postupně začnete vodu zahřívat, bude stále spokojená. Jakmile voda začne vřít, žába pomalu umře – ale spokojená. Nehne se ze svého prostředí, na které je zvyklá. Zato kdybychom ji rovnou vhodili do hrnce s vroucí vodou, okamžitě vyskočí.

Proč se někteří lidé uvařit nedají
Dva čeští podnikatelé, kteří s ohledem na svůj mezinárodní byznys mají možnost porovnat Čechy s jinými národy, tvrdí, že nám chybí odvaha ke změnám, odhodlání pustit se sám proti konkurenci, uspět ve velkém světě. Jsme silně závislí na svém okolí a těžko se odpoutáváme. Ano, tak jsme vychováni. Dobrá práce státu. Nicméně jak je možné, že někteří Češi překonali naučený strach? Jak to, že přece jen uvěřili v sebe a začali dřít na něčem, od čeho je okolí odrazovalo a kvůli čemu sklízeli posměch? Proč neustali, i když šli (tak nepřirozeně česky) proti všem? Odpověď je jednoduchá. Oni využili stejný nástroj, ale po svém. Jaký nástroj? Tělo je návykový organismus. Cokoli, co s trochou vůle opakujeme každý den po dobu alespoň 21 dní, si osvojíme jako automatický návyk. Po malých dávkách jsme tak schopni začít žít zdravěji, pravidelně cvičit, být produktivnější. Nepotřebujeme k tomu ani mnoho motivace. Už ten pouhý akt – začít a každý den udělat něco konkrétního – je jako šťouchnout do kyvadla u starých hodin. Dá to člověku takt. Než se naděje, ocitne se ve spirále pozitivních změn, které ho začnou bavit. Ano, stačí mít po dobu nejméně 21 dní „za ušima“ zapsanou jednu maličkost a každý den ji dodržet. Nic víc, nic míň. Zjistil jsem, že všichni úspěšní lidé se na začátku odpojili od průměru nějakou takovou maličkostí. Pozitivním individuálním návykem se vysmekli systému. Naučili se SAMI něco, co se ve škole neučí. Pokud jste natolik odvážní, že si věříte v souboji, ve kterém Vaším soupeřem jste Vy sami, pak zkuste zdolat některou z následujících výzev po dobu 21 dní. Odměnou Vám bude pozitivní návyk, metodika přemýšlení, kterou už nikdy neztratíte.


1. Používejme slova vyvolávající pocit štěstí
Typicky, když se někoho zeptáte „Jak se máš?“, odpoví: „Dobře.“ Hodně dávno, v jedno horké a líné odpoledne, mě probral člověk, který zašveholil: „Mám se FANTASTICKY.“ Ihned mě zajímalo, co se v jeho životě přihodilo tak mimořádného. On se jen usmál: „Jsem zdravý. Moje rodina taky. Žiju ve svobodné zemi. Nemám tedy žádný důvod být nešťastný.“

Ten rozdíl byl pouze v jeho postoji a ve volbě slov. Nebyl na tom o nic lépe než já, ale cítil se nesrovnatelně lépe než já. A poradil mi: „Opakuj si totéž 21 dní po sobě. A taky se budeš usmívat.“

2. Zkusme jednu nepoznanou věc každý den
Vybočit ze stereotypu můžeme všichni. Jednou denně něco udělejme jinak než obvykle. Jděme jinou cestou. Změňme pořadí. Při nákupu volme přesný opak – místo obvyklého jogurtu, který kupujeme kvůli nízké ceně, zvolme ten nejdražší. Pozlobme svůj osud. Poznejme to, co bychom jinak minuli. Zažijeme, jak ten nepatřičný stydlivý pocit postupně mizí. Jak se naopak začneme těšit na každý únik z rutiny.

3. Udělejme jeden dobrý skutek každý den
Poznejme, jak zvláštně funguje štěpení energie. Kdykoli totiž máme pozitivní dopad na jinou osobu, máme automaticky pozitivní dopad také na sebe. Dáváním proto ještě nikdo nezchudl. Zkusme denně udělat to, co nás v zásadě nic nestojí, a těšme se, co nám to přinese. Být větší než vlastní ego nebo vlastní sobeckost nám umožní zažít, co to je být šťastný, užitečný, doslova nezbytečný.

4. Osvojme si jednu dovednost
21 dní osobního růstu v řadě – umíte si to představit? Naučit se denně 5 nových slov v cizím jazyce. Natrénovat tai či. Někomu 21 dní pomáhat v tom, aby sám získal novou dovednost… Na lidech je nádherné, že všichni jsou schopni se učit. Od narození až do smrti. Všichni máme přirozenou sílu a talent v něčem pomoci svému okolí. Co je snadné pro nás, může být výzvou pro jiné. Všichni máme něco, za co nám okolí může poděkovat. Něco, v čem nás okolí nejčastěji žádá o pomoc. Někdo rozumí vaření, jiný počítačům, další autům, čtvrtý životosprávě… Takže my můžeme být užiteční druhým a druzí nám – ve sdílení své odbornosti.

5. Věnujme 30 minut denně tomu, co zbožňujeme
Číst si, naslouchat, meditovat u řeky, pěstovat filatelii nebo kedlubny na zahrádce, klidně si lepit letadýlka. Ať je to cokoli, dává nám to silnou energii, spokojenost a smysl. Říká se tomu koníček. Víte proč? Protože nás vyhoupne do sedla a pozvolna převeze z bodu A (přepracovanosti) do bodu B (pohody).

6. Zacházejme mile s každým, i když k nám se tak nechová
Být milý k někomu, kdo k nám je nemilý, neznamená, že jsme falešní. Znamená to, že jsme natolik zkušení, že dokážeme kontrolovat své emoce. Zacházet laskavě a s respektem i s lidmi, kteří jsou na nás zlí, je velmi produktivní návyk, protože oslabuje negativitu v druhých i v nás. Zpočátku nám to bude dělat problém. Bude nás to bolet. Protože, jak říkali v Pulp Fiction, „to Tě píchá pýcha“. My ale tak zacházíme se zlými lidmi ne proto, že by oni byli fajn, ale proto, že MY jsme fajn. Vydržme toto praktikovat 21 dní. A uvidíme, že vzteklouni z našeho okolí vymizí.

7. Soustřeďme se na to být pozitivní za všech okolností
Naučit se praktikovat optimismus znamená bez ohledu na překážky si udržet směr, rychlost i motivaci. Den bez jakýchkoli překážek nás může svádět buď k odpočinku a lenošení, nebo naopak k zabrání. Stejně jako den plný překážek. Na překážkách totiž nezáleží. Záleží pouze na naší hlavě, jak je nastavená. Vzpomínám si na školní tělocvik a první překážkový běh. Polovina dětí se před překážkami zastavila, druhá polovina se před překážkami naopak rozeběhla. Znejistět, nebo odhodlat se – to všechno je mentální návyk. Osvojme si, že neúspěch je příležitostí k růstu a chyba je lekcí, ze které se ihned můžeme ponaučit. Lidé, kteří chápou život optimisticky, se na překážky dokonce začnou těšit. Vyhledávat je. Pro to, aby se naučili, jak je překonávat.

8. Každý den udělejme jednu věc, kterou už dlouho odkládáme
Vytřídit si šatník. Vyprášit koberce. Vyprat záclony. Umýt okna. Vysát auto. Uklidit si stůl. Srovnat si listiny. Zkrátka udělat nějaký pořádek. Odložit to je jednoduchý akt. Ale neuvědomujeme si, jaký negativní vliv na nás má. Jak nás dokáže negativně změnit. Jak v nás dokáže vypracovat negativní návyk – odložit cokoli, co by bylo jen trochu nepohodlné, byť by to pro nás bylo ve výsledku jakkoli přínosné. Lidé, kteří odkládají, jsou obklopeni nepotřebnými věcmi. Nerozumí efektivitě. Nejsou produktivní. Nestarají se o své finance. Jsou stále více pozadu a stále více rezignují. Stávají se zapšklými vůči okolí. Stále více odkládají pozitivní kroky a raději stále více energie umořují raději do vymýšlení výmluv, proč něco nejde a druhému „určitě“ nevyjde. Za tohle nemůže školství, jen naše vlastní pohodlnost. Rozmotat negativní klubko musíme začít od konce. Od malých činů.

9. Vymysleme každý den jeden podnikatelský nápad
Kreativita je pozitivní myšlenkový proces. Učí člověka vidět opačně. Kdekoli lidé bědují, nadávají a stěžují si, tam je příležitost ke zlepšení – k uspokojení nějaké potřeby. Podnikání není nic víc a nic míň. Naučme se rozhlížet, kdekoli se nacházíme, vnímat, nad čím lidé naříkají, a chápat v tom příležitost. Těch nápadů bude bezpochyby násobně více než jen jeden denně. Možná vytane jeden, kdykoli se na to soustředíme. Nedivme se Richardu Bransonovi, že má přes sto padesát byznysů. Když se ho zeptáte, jak na ně přišel, jen pokrčí rameny: „Nevím, jen jsem poslouchal, o čem se jiní baví…“

10. Nevyslovme lež po dobu 21 dní
Když už otevíráme ústa, říkejme pravdu. Popisujme věci, jak jsou – jak je cítíme. Zkusme ani jednou nezalhat. Upřímnost, jakkoli se považuje za samozřejmou, je vzácným úkazem. Stejně jako odkládat to, co bychom měli udělat, je totiž pohodlnější lhát. Každý negativní akt je jednodušší, protože negace znamená boření. Bořit je jednodušší (krátkodobě příjemnější) než stavět. Ale dlouhodobě to vede k frustraci. Protože když zboříme vše kolem sebe, jednou už nebude co bořit. Pro negativní lidi je nejhorší stav, kdy se ocitnou bez lidí, které by mohli psychicky likvidovat. Tyranizovat je vždy snazší než například snažit se druhému porozumět, pomoci, podpořit. Protože to jsou pozitivní akty, akty stavění. Stavění stojí vždy více energie, ovšem vyplatí se, protože více energie také tomu „staviteli“ přináší. Vyzkoušejme si, jak očistný je život bez našich vlastních lží. Jak se nám uvolní kapacita mozku. Protože když děláme to, co říkáme, a říkáme to, co si myslíme, je všechno najednou nádherně jednoduché. Tak jako ostatní je od té chvíle už příliš složité.

11. Vstaňme každý den o 30 minut dříve, než bychom vstali
Mnozí lidé se s drnčením budíku probouzejí do hrůzy. Deprimuje je bláznivý kolotoč, který je teď čeká. Protože skáčou rovnýma nohama na tvrdou zem. Třicet minut, o které vstaneme dřív (půjdeme spát dřív), bude mít ráno neuvěřitelně pozitivní dopad na správný metabolismus, rychlost myšlení a klid, se kterým budeme řešit problémy.

12. Vynechme 1 zlozvyk
Jíme příliš mnoho ve fast foodu? Hrajeme příliš často počítačové hry? Hádáme se příliš usilovně se svým okolím? Zkroťme své vášně po dobu 21 dní. Snězme o jeden hamburger méně; odpusťme si jednu „poslední“ hru; tam, kde bychom chtěli řvát, spolkněme zlé slovo. A za 30 minut se sami sebe zeptejme: Tak co, potřebujeme to?

13. Stanovme si jeden dlouhodobý cíl a makejme pro něj alespoň chvíli každý den
Řada lidí odsouvá své sny jen proto, že jim připadají příliš velké a nedosažitelné. Neuvědomuje si, že každý velký krok lze rozdělit na několik malých. Rozdělejme si tedy svůj malý sen na jednadvacet ještě menších každodenních krůčků. Já vím, vypadají směšné malé. Tak malé, že je spousta lidí odloží. Tohle přece zvládnu vždycky! Jenže na dosažení jakéhokoli cíle není nejtěžší zvládnout malý krok, ale zvládnout PRVNÍ krok. První krok je vždycky nejdůležitější, protože je krokem nejdelším – od ničeho k něčemu. Ostatních dvacet kroků v jednadvacetidenním režimu se nazývá už pouze: VYDRŽET. Někdy na ten krůček stačí hodina denně. Někdy i méně. A za 21 dní jsme schopni dosáhnout toho, po čem jsme vždy toužili. Změnit malý sen ve skutečnost.

14. Každý den nebo noc nastudujme něco, co nás inspiruje
Upřímně – k čemu nás inspiruje televizní seriál – kromě toho, abychom příště zasedli před obrazovku znovu? Co pozitivního jsme díky seriálu naposledy udělali? Když brzy ráno vybíhám na svůj okruh, vím, že mám skoro hodinu volného času na poslech něčeho, co mě posune. Pustím si Duška. Nebo Alchymistu. Nebo vážnou hudbu. A když doběhnu, snažím se, aby to nebyla nejkrásnější hodina dne, kterou již mám za sebou. Naopak abych ji, jakkoli byla nádherná, překonal. A ráno se těším zase.

15. Každý den udělejme něco, co nás rozesměje
Humor je koření života. Humor stimuluje smysl a čistí energii v těle. Říká se, že nejdůležitějším obdobím pro smích je čas po obědě. V půli dne. Kdy za sebou již máme produktivní dopoledne. A potřebujeme se restartovat pro odpoledne. Tehdy humor potřebujeme nejvíce. Zvykněme si na ten nakopávač více než na dávku kávy.

16. Zacvičme si každý den po dobu 21 dní
V našem zdraví je náš život. Kdykoli se věnujeme tělu, tělo nám to vrátí. U mnoha lidí to funguje tak, že jakmile začnou cvičit, začnou automaticky i zdravěji jíst. Zato lidé, kteří necvičí, mají potřebu dohánět energii tučným jídlem. Rozdílové nůžky mezi lidmi se tedy rozevírají už pouhým cvičením. Ano, je to výzva. Tak jako například odepřít si na 21 dní alkohol. Nicméně, vyplatí se to. Vyzkoušejte.

17. Každý den zkusme něco, čeho se bojíme
Malými krůčky neznámým lesem jsme schopni postupně překonat největší bariéru v sobě: strach. Strach je zvláštní parťák. Nutí nás mít předem špatný pocit z případného neúspěchu. Budiž. On ale umí nás děsit i představou úspěchu – že bychom si pak nemuseli poradit se všemi aspekty, které úspěch a růst obecně provázejí. Tss, vydělat velké peníze? A co bys s nimi dělal? Podívej na zprávy, jak peníze kazí člověka! Tss, Ty opravdu chceš být úspěšný? A víš, jak budeš vypadat před okolím? Všichni Tě budou nenávidět! Vítej, strachu – stačí vymalovat transparent. Nezapomínejme ovšem na to, že strach může být i fajn průvodce, který nás učí, jak všechno, co nás čeká, rozumně skousnout; a že mu rádi budeme naslouchat, kdykoli nám hrozí nějaké nebezpečí. Kdykoli překonáme strach, uvědomíme si, jak důležitý pro nás je. Jak nás učí ostražitosti, pokoře a hrdosti poté, co jsme udělali krok z místa, na kterém by se ostatní možná už zastavili.

18. Každý večer oceňme, co se nám podařilo/co šlo dobře
Neúspěšní lidé nejsou principielně v ničem horší než úspěšní. Jen používají svou mysl pouze k negacím. Mají tedy sklon, když už hodnotí svůj den, vidět jen to špatné a ještě se v tom pitvat. Neuvědomují si, že žádný den nebyl stoprocentně černý. A i kdyby hypoteticky byl, pořád je úspěchem, že jsme ho dokázali přežít. V ocenění toho, co se nám podařilo, spočívá následný klidný spánek a vytváření motivace pro další den. Uvědomíme si, že i když jsme možná na začátku dne měli obavy, něco jsme přece jen zvládli. V něčem se posunuli. V něčem jsme úspěšnější, než jsme byli ráno. Zkrátka něco dobré je za námi. Něco, k čemu se vždycky můžeme v mysli vrátit. Jako k nabíječce. K uvědomění, že dokážeme růst.

19. Každý den promluvme s někým, s kým mluvíme jen vzácně
Lidé jsou unikátní stvoření. Každý člověk je jiný. Kdykoli máme pocit, že nás obtěžuje s někým komunikovat, měli bychom si uvědomit, že se tím připravujeme o šanci rozšířit si pohled a vnímat perspektivy, jaké by nás jinak nenapadly, naťuknout nápady, které nám druhý ani nemusí přímo říct, stačí, že nám je nějakou asociací vnukne. Nejúžasnější informace získáváme od lidí, které bychom jinak neoslovili nebo nikdy nepotkali. V kupé, v čekárně, při venčení mazlíčků – tam všude procházejí desítky let zkušeností, zabalené do lidské pokožky.

20. Nevytvářejme žádné nové dluhy po dobu 21 dní
Zkusme přemýšlet o každé koruně, kterou vynaložíme. Má to, co právě teď kupujeme, potenciál vydělat nové peníze? Nebo jsme si dopředu naprosto vědomi, že tu korunu už zpátky nedostaneme? Správně finančně myslet neznamená žít levně. Znamená to žít racionálně, zdravě. Obejít se bez věcí, které ve skutečnosti vůbec nepotřebujeme. Vybudovat si úspory. Systém, díky němuž začneme vážit každou minci a díky němuž se naučíme semínka zasazovat, ne rovnou jíst. Jíst budeme až plody, které semena přinesou.

Návykových 21 dní je učebnicovou cestou k úspěchu. Umožňuje nám pochopit, že růst není jednorázový akt, ale pomalý a dlouhý proces. To však úspěšným lidem vůbec nevadí, protože po celou dobu tohoto procesu dělají něco pozitivního – co jim dává energii a je příjemné. Už je pak věcí našeho myšlení, jestli z této 21 denní rychlovky udělá celoživotní cestu.

Autor: Petr Casanova, 18.8.2015
http://www.firstclass.cz/

Komentáře nejsou povoleny.