Jak a proč se naučit říkat NE

“Uděláš to pro nás?” Tolik chceš říct NE. Ne, nemám na to opravdu čas. NE, mám jiné priority, na kterých mi teď záleží. NE, nezlobte se… – Ale všechna tato NE proběhnou jen v Tvé hlavě. Nakonec řekneš ANO. Ať máš klid. Alespoň v to věříš. Ve skutečnosti se stáváš někým, za kterým od té chvíle začnou chodit pořád. Protože Ty nikdy nedokážeš říct NE.

Jak říct NE? Bizarní otázka. N-E. Naklást dvě písmena za sebe. Jak jednoduché. A přitom tak nesnadné.
„Nedělám to, co bych v životě chtěl.“ „Nedělám to, co je pro mě v životě důležité.“ „Každý večer usínám s mizerným pocitem promarněného dne a každé ráno se probouzím s ještě horším pocitem, že nevím, kam vlastně jdu a proč.“
Proč vlastně žijeme život, který nechceme? Komu/čemu se obětujeme a kdo nás vlastně naučil cítit se provinile za to, že prostě a jasně odmítneme?

Cena za ANO, které říct nechceme
Čech průměrně promarní 2 až 3 hodiny denně tím, že dělá to čemu chtěl říct NE, ale nakonec tomu řekl ANO. 2 až 3 hodiny denně znamenají jeden a půl měsíce z kalendářního roku a šest let z padesátiletého produktivního života. Tolik jako cena za neschopnost říct dvě písmena.

2 až 3 hodiny denně je průměrné číslo. U někoho větší, u jiného menší. Nepočítá se v to následný efekt – slabý spánek nebo nespavost, způsobené pocitem, že nám život protéká mezi prsty, který přímo ovlivňuje naši energii do dalšího dne, naši vnitřní naplněnost.
Říct NE je předpokladem osobního štěstí. NE je převlečené ANO. Říct NE tomu, co pro nás není prioritou, znamená říct ANO tomu, co pro nás prioritou je.
Každý z nás je vnitřně naplněný do té míry, do jaké každý den uskutečňuje své hodnoty a cíle. Není-li schopen říct ANO tomu, co je pro něj vnitřně důležité, nemůže být naplněný.

Všichni máme v životě stejně energie i času: 100 procent vlastní energie a 24 hodin v každém dni. Víc nedostaneme. Musíme s tím hospodařit. Pokud energií a časem plýtváme na to, co je důležité pro druhé, ale ne pro nás, pak se nemůžeme divit, že se cítíme nespokojení, prázdní, zbyteční. Jak by se mohl cítit prázdný džbán, který se nedokáže naplnit? Zbytečně.
To všechno obsahuje náš účet za obavu říct druhým NE.
Ale proč vlastně? Proč je to tak těžké?

Proč se bojíme (zbytečně) říct NE
„Kolikrát jsi dnes už dokázal říct NE?“ ptával se Steve Jobs, zakladatel nejhodnotnější obchodní značky světa, svých zaměstnanců. Ne náhodou.

„Nemohu říct NE. Nechci druhého zranit,“ zní první z argumentů. A další? „Nechci vypadat hrubě.“ „Nechci se nějak negativně vymezit v rámci skupiny.“ „Nechci svým NE vyvolat konflikt, výčitky, spálit mosty.“ „Nechci ztratit nějakou případnou budoucí příležitost tím, že tomu člověku teď řeknu NE.“ „Chci pomoci…“
Já ale takovým argumentům říkám NE, protože jde o nedorozumění.
Na NE není nic zraňujícího. Naopak, upřímné NE je lepší než falešné ANO.
Na NE není nic hrubého. Naopak, jsou to dvě písmena, která vyjadřují, jak moc respektujeme druhého i sebe – jak odmítáme udělat to, čemu bychom nedali svou nejlepší mentální nebo fyzickou energii a čas, protože se momentálně potřebujeme věnovat něčemu jinému, pro sebe klíčovému.

Na NE není nic, pro co by si nás skupina měla méně vážit. Naopak, budeme-li ustavičně přikyvovat každému, nebude z nás v životě víc než průměr, který bude vždycky jen zrcadlit to, co druzí zrovna říkají. ANO nás rozhodně nevymezuje pozitivně (silně), tak jako NE nás rozhodně nevymezuje negativně (slabě).

Na NE není nic, čím bychom vytvářeli střet. Naopak, nastavujeme si tím slovem jasné mantinely a vyjadřujeme osobní potřeby.

Na NE není nic, čím bychom měli ztratit přátele. Naopak, pokud lidé nerespektují naše Já, naše hodnoty a naše hranice, pak to rozhodně nejsou ti, které bychom měli považovat za přátele a stát o ně.

Na NE není nic, čím bychom měli promarnit nějakou příležitost. Naopak, NE znamená ANO všemu, co je pro nás správné, zatímco ANO, které říct nechceme, znamená propásnout v životě příležitost. Říct NE něčemu, co pro nás momentálně není prioritou, je důležitější než říct ANO všemu.

Jak pochopit NE
Obvykle se domníváme, že když řekneme ANO i na to, na co bychom raději řekli NE, bude to jednodušší a budeme mít klid. Bohužel, opak je pravdou.

Pomoci druhým nikdy nesmí být bezcenná samozřejmost. Naše pomoc by vždycky měla mít svou cenu. Za to, že upřednostníme druhého, platíme vlastními odloženými nebo neuskutečněnými úkoly či sny. Může nás zahřát, že jsme někomu pomohli k dosažení jeho vlastních cílů, ale to nám cíle neuskuteční. Zatímco pomáháme druhým, naše cíle stojí. To je jedna z nevýhod naší pomoci.
Mnozí lidé si tak navyknou dělat to, co jim druzí říkají, aniž by kdy vyslovili nějaké NE, že časem ani nedokážou odpovědět na následující otázky: Co jsou OPRAVDU Tvé cíle? Jak důležité pro Tebe jsou? Pro co vlastně žiješ?

Ti lidé vlastně nevědí, proč ráno vstávají a kam spěchají. Vědí jen to, že se cítí v bludném kruhu, a netuší, jak z něj vystoupit. NE dalšímu otáčení se v kruhu přece „říct nemohou“.
Pokud je toto Váš problém, pojďme si vysvětlit, jak říct NE, aniž bychom z něj měli strach nebo pocit, že o něco důležitého přijdeme.

Co nám přinese NE
Ukážu Vám muže, který potřebuje dokončit úkol. Opravdu důležitý úkol. Jenže…
Z počítače na něj donekonečna vyskakují e-mailové požadavky. Čím více se je snaží sprovodit ze světa (vyplnit), tím rychleji přibývají.
Z telefonu na něj padají další žádosti. Od protějšího stolu se ozývá kolega, který si zvykl, že za něj muž všechno vyřeší. Do dveří právě vešel nadřízený, který ví, že jedině tento muž dokáže úkoly řešit bez odmlouvání a promptně.
To je osud muže, který zná jediné NE – NE svému vlastnímu důležitému úkolu. Dokud se nenaučí říkat NE druhým, kteří ho rozptylují, nikdy svůj vlastní důležitý úkol nedokončí.
Jediné, čemu dokáže říct NE, je jeho vlastní priorita.

Proto si pamatujme:
1. Odpovědět ANO na každý nahodilý požadavek neznamená přiblížit se svému cíli, ale vzdálit se mu.
2. Nemusíme se proměnit v pána nebo paní NE. Nemusíme začít odmítat úplně všechno, co nesouvisí s našimi cíli. Spíše bychom měli zpočátku více přemýšlet o tom, jak žijeme svůj život a čemu skutečně věnujeme svůj čas a energii. Chceme-li vytvářet takový život, který nás naplňuje, musíme v první řadě kontrolovat všechno, co nám do každodenního života vstupuje.
3. ANO je snazší a krátkodobě výhodnější. Nemusíme si totiž vyhrazovat zvláštní mentální kapacitu na to, jak odůvodnit své odmítnutí. Dlouhodobě je však značně nevýhodné. Stáváme se otroky těch, kteří vědí, že jim nedokážeme říct NE. Za své ANO tedy platíme více než jen momentálním časem, předplácíme si ztráty všech dalších časů. Pokud totiž příště kolegovi/blízkému řekneme zničehonic NE, může si to vzít osobně a zeptat se: „Co se mezi námi změnilo, že už nejsi tak sdílný?“
Kdykoli říkáme ANO tam, kde bychom raději řekli NE, náš čas přestává být naším časem. Začíná být řízen tím, co po nás chtějí druzí.

Kdykoli začneme říkat NE tam, kde chceme říct NE, přestaneme být unavenější a vyhořelí, protože konečně začneme čas, energii a svůj život vůbec VYUŽÍVAT.
Jediné ANO, které zná: pro svůj vlastní cíl. Ostatnímu říká „NE, neber si to osobně, ale tohle je moje momentální priorita“.

Co s tím?
1. Naučme se nastavit si mantinely tam, kde od nás lidé automaticky očekávají, že budeme vždycky na předpokládaném místě a přístupní jakémukoli jejich požadavku.
2. Naučme se otevírat se jako výkladní skříň obchodu, aby lidé pochopili, co je naší prioritou, a při pohledu do té naší výlohy pochopili, že naší prioritou rozhodně nejsou oni a jejich vlastní priority. Dokud nedokážeme říct NE jejich prioritám, pak budou automaticky i za naši prioritu považovat to, co chtějí oni – a co ihned tak rádi vyplníme.
3. Naučme se následovat své vlastní uspokojení. Kde nejsme spokojení, tam by nemělo být naše ANO. Jakmile tomu řekneme první NE, záhy pocítíme ten rozdíl v pocitu – tak se cítí člověk, který začíná kontrolovat svůj čas, všechno, co se děje v jeho životě. Dovolíte-li přirovnání, je to jako tím okamžikem přesednout zpátky na sedadlo řidiče a přestat pasivně sledovat, jak nekontrolovatelně pádící auto směřuje ke srázu.

Varianty, jak říkat NE
Neexistuje jediný a všeobecně platný způsob, jak přemýšlet při vyslovování NE. Každý jsme totiž trochu jiný, máme odlišný práh bolesti, výchovu, schopnost prosadit sebe sama. Ale to nevadí. Uvedu několik variant, drsnějších i mírnějších, každý si může vybrat tu, která je nejbližší jeho povaze, respektive situaci, kterou prochází.

1. Nepřekombinovávej to

Pokud chceš něco nebo někoho odmítnout, prostě to udělej. Poděkuj té osobě za důvěru či zájem, ale dej jí najevo, že vzhledem k dalším okolnostem vyhovět není možné. To je vše. Čím více budeš vymýšlet a kombinovat, tím více času a mozkové kapacity Ti to zabere.

„Bohužel tohle momentálně nemohu udělat, v současné době plním jiné úkoly.“

„Děkuji, ale v tuto chvíli nejsem k dispozici / není to pro mě zajímavé.“

Nemusíš vysvětlovat svůj postoj. Budeš-li, jen tím riskuješ, že Tě protějšek začne přesvědčovat o opaku a pokoušet se měnit Tvoje stanovisko, protože z Tvých vytáček vycítí Tvou možnou nejistotu a svou možnou příležitost. Mnohdy úplně stačí: „Ne, děkuji.“
A můžeš pokračovat ve své práci.

2. Nabídni alternativu
Bojíš-li se, že svým NE způsobíš druhému bolest z odmítnutí, protože dotyčný například zjevně vkládá veškeré naděje do Tvé pomoci a Ty na pomoc nemáš čas nebo kapacitu, stačí, když vysvětlíš, že pro tento požadavek momentálně nejsi k dispozici, ALE víš o někom, kdo by si s tím mohl poradit, ba dokonce lépe než Ty, protože on na to čas a i kapacitu může mít. A poskytneš kontakt.

Alternativou je i nastínit možné řešení – to je projev dobré vůle. Nikdy však není jasné, k čemu povede. Někdy k pomluvě Tvé osoby za zády: „No jo, řešení zná, ale čas si neudělá. Asi očekává nějaký úplatek nebo co.“
Pamatuj, že NEMUSÍŠ pro druhého něco udělat jen proto, že si o to řekl. Dělej to tehdy, pokud pro to máš opravdu dobrý důvod – zejména pokud Ti to prospěje (byť pocitově), a ne uškodí.

3. Poskytni malé ANO
Někdy máš sklon říct NE, protože se Ti například navržená schůzka nehodí, na druhou stranu nechceš říct plné NE, protože nevíš, zda Ti ta schůzka nemůže nějak prospět.

Průměrný člověk je schopen udržovat si pohodlně okolo 150 stabilních vztahů, známostí v rámci určitých komunit (sousedé v obci, kolegové a klienti ve firmě, blízcí v soukromí). Dříve či později však narazí na bod, kdy už není schopen přibírat žádné další vztahy v takové kvalitě – nestíhá je. Pak přichází malé (alternativní) ANO.

Malé ANO znamená požadavku nevyhovět úplně, ale částečně. Zkrátka sdělíš, že nemůžeš udělat A, ale B zvládneš. Typicky: místo osobního setkání řešit pomoc e-mailem; místo osobní spolupráce na projektu poskytovat vzdálenou konzultaci nebo zpětnou vazbu; místo trvalého pracovního poměru nabízet pomoc ad hoc.
Ačkoli to ANO částečně je, také to vymezuje mantinely Tvému času a energii.

4. Odlož pomoc
Zachovej se jako restauratér, který má již obsazený stůl. Právě teď nám pomoci nemůže, ale pokud vydržíme, uspokojí nás později.
„Promiňte, teď není vhodný čas, jsem uprostřed neodkladné práce. Co kdybyste se ozval příští týden?“ Nebo: „Připomeňte se mi, ozvu se zpátky.“ Nebo: „Zní to zajímavě, nechte mě promyslet si to.“

Tuto strategii využívají obchodníci tam, kde se ocitají ve vysoce nátlakovém jednání, či když nemají momentální náladu a mentální kapacitu přemýšlet. Odložení vytvoří časovou kapsu, prostor uvolnit se a všechno v klidu zhodnotit. Člověk, který vyvázne zpod tlaku, často zjistí, že to ve skutečnosti vůbec není příležitost pro něj – odložit je vždycky lepší než akceptovat to, co nechceme.

© Petr Casanova pro First class, 1.6.2017

https://www.firstclass.cz/

Komentáře nejsou povoleny.