3 přístupy, které v sobě musíme změnit, abychom dokázali uspět

Možná to znáte.

Připadáte si někdy jako v lisu? Jako oliva, kterou okolnosti nebo lidé drtí?
Spíláte tomu tlaku a zapomínáte, že právě tlak dostává z oliv tu nejlepší šťávu?

O jedné olivě ve Španělsku
Nad Madridem je kopec a na něm prosklená krabice s bazénem a garáží pro šest aut. Bydlí tu Cristiano Ronaldo se synem. „Lidé dnes vidí, že mám peníze, že mám auta. Co ale nevidí, je to, co jsem odmala vytrpěl. Překážky a porážky, které jsem zakoušel. A po každé z nich, když jsem slýchal, že to nedokážu – ,Proč zrovna Ty, Cristiano, bys to měl dokázat?‘ – jsem sám v sobě musel najít sílu jít dál, věřit si i tehdy, když to všichni ostatní vzdali.“
Ještě před dvaceti lety na rodné Madeiře zametal ulice, a čím více se svěřoval, čím více byl vlastní zarputilostí blíže svému snu jednou hrát fotbal za velký klub, tím více ho lidé odrazovali. S jedinou výjimkou – jeho otce. „Byl jsem na fotbalové akademii v Lisabonu, sám, bez rodičů, brečel jsem každou noc. A on jediný mi do telefonu opakoval: ,Byl to přece Tvůj sen, tak mu dej to nejlepší, co umíš… každý den, každý okamžik… a uvidíš, co se stane.‘ Když jsem pak odcházel do Manchesteru United, dal mi portugalsko-anglický slovník, ve kterém vytrhl jednu stránku – se slovem prohra – a já chápu proč. Skutečná prohra neexistuje. Každý dnešní neúspěch lze zítra napravit. Každý příští okamžik přináší novou šanci.

Nejde porazit člověka, který se po žádném neúspěchu nevzdá. Když se nikdy nevzdáš, můžeš dosáhnout všeho, protože o to nepřestaneš usilovat.“

Může to znít divně, ale nezajímají mě lidé, kteří vyhrávají, a proto pokračují. Zajímají mě lidé, kteří prohrávají, a přesto pokračují. Od nich se totiž člověk má čemu naučit.

O jedné olivě ve Francii
Fabrice Kerherve je pojmem v multilevelovém marketingu. Mě zaujal při osobním setkání jednou myšlenkou: „Nejdůležitější na úspěchu není to, že vyděláváš, ale to, jakou změnou v hlavě procházíš. Tehdy Ti totiž začne docházet, že rozhodující vliv na Tvůj úspěch nemá nějaké štěstí nebo nějaký konkrétní vrozený talent – ale že to je v první řadě Tvůj přístup. Kvalita Tvého přístupu vytváří kvalitu Tvého života.“

To, že lidé vydělávají, není příčinou úspěchu. Naopak je to následkem úspěchu. Peníze přicházejí poté, kdy změníš svůj přístup.

1. přístup, který v sobě musíme změnit:
Přesvědčení, že život je příliš tvrdý a nespravedlivý
Když začínal s vlastní obuvnickou dílnou Tomáš Baťa, těžko se vyrovnával s jedním paradoxem. Popisoval ho takto: „Dělal jsem to, co bylo pro lidi žádoucí a potřebné. Sháněl jsem jim práci, o kterou mě naléhavě prosili, prodávali jsem boty těm, kteří si toho přáli a projevovali spokojenost s mými výrobky. A přece ze všech stran a koutků křičelo se na mě: Vydřiduchu, otrokáři!“
Tehdy mladý Baťa nechápal, v čem je tak špatný. Stará se přece o lidi! Tak proč mu lidé závidí úspěch?
Vzpomínal, že odplul hledat nové technologie do Ameriky a tam užasnul. „Tam k sobě lidé úplně jinak přistupovali. Šestiletý syn se otci zdál dosti veliký, aby směl tvořiti své vlastní jmění… vedl ho k samostatnosti. Platilo tam: Já obchodník – Ty obchodník, a naše šikovnost se pozná podle toho, kdo více vyděláme. Tam otci září oči, když slyší o synově novém dolaru, a syn je hrdý na svého otce za každý jeho nový úspěch. Tyto vlastnosti se pak přenášejí z rodiny do veřejnosti. Jeden muž mi ukázal na továrnu svého konkurenta a pravil: ,Představte si, jaký to musí být šikovný člověk, když vydělá tolik, aby mohl platit milion dolarů na dani z příjmu.‘ Ano, on byl hrdý na svého šikovnějšího konkurenta. Poháněl ho vlastním příkladem, že to je možné.“
Totéž Baťa viděl u amerických dělníků. Nepomlouvali úspěšné, naopak se jim snažili vyrovnat. Tam se zrodil skutečný fenomén Baťa.
Ačkoli v naší zemi byl už podnikatelem, v Americe se nechal zaměstnat jako dělník a okoukával přístup. Zjistil, že je stejně snadné si osvojit pozitivní návyky jako ty negativní. Že celé je to jen o tom, JAK přistupuje k cizímu úspěchu.
Opravdu je příliš těžké každý den sportovat? A co když je to pouze úhlem pohledu a je naopak radostné každý den sportovat?
A opravdu je příliš těžké každý den udělat něco, čím se přiblížíme svému cíli? Nebo je to naopak radostné a posilující?
Uvědomme si, že jsme právě tam, kam nás dovedla naše rozhodnutí a kroky v minulosti. Ať jsme kdekoli, přijměme to – je to naše přítomnost. Naše budoucnost ovšem závisí na rozhodnutích a krocích, které učiníme nyní.
Každý den máme volbu zůstat doma, nebo si jít zasportovat. Neudělat nic, nebo udělat něco směrem ke svému cíli.
Nerozhoduje o tom nikdo jiný. Jen náš přístup. Na životě není nic složitého ani nespravedlivého vyjma způsobu, kterým o něm přemýšlíme.

2. přístup, který v sobě musíme změnit:
Házet odpovědnost za situaci, v jaké se nacházíme, na kohokoli jiného
Fabrice Kerherve lidem, kteří za svou situaci viní jiné, přezdívá self-handicappers. V překladu: ti, kdo sami sebe znevýhodňují.
Sigmund Freud (1856 – 1939), světoznámý psychoanalytik narozený v českém Příboře, říkal, že většina lidí ve skutečnosti nestojí o svobodu, protože svoboda přináší odpovědnost a většina lidí má hrůzu z odpovědnosti.
Jenže osobního úspěchu bez osobní odpovědnosti nelze dosáhnout. Jinými slovy: Lidé, kteří se zříkají odpovědnosti, nemohou být úspěšní. Proč?
Jestliže viníme jiné za to, čím právě procházíme, odmítáme za to nést odpovědnost. Odpovědnost je ovšem pouze jednou stranou téže mince, na jejíž druhé straně je – síla. Pokud tedy připustíme, že jsme odpovědní za situaci, v jaké se nacházíme, přiznáváme si zároveň sílu se do této situace dostat, stejně jako se dostat z ní.
Ano, pokud zdůrazníme, že MY A NIKDO JINÝ není odpovědný za náš život, zjistíme, že máme zcela pod kontrolou to, jak se rozhodneme, jak k současné situaci přistoupíme, a nemusíme čekat na žádného spasitele. Spasitelem svého života jsme totiž my sami.
Dokud budeme ze své situace vinit stát, rodiče, kolegy, partnery, politiky, nikdy se naše situace nezlepší, protože oni pro nás nic neudělají.
Tím okamžikem, kdy připustíme, že všechno je naše chyba, začne být velmi pravděpodobné, že se svým životem opravdu pohneme.

3. přístup, který v sobě musíme změnit:
Porovnávat se s druhými a vyrábět tak v sobě závist a žárlivost
Tomáš Baťa byl přesvědčený o tom, že závist vneslo do naší země staré slovanské právo. „Podle něj všichni příslušníci obce sváželi veškeré plody své práce do jedné stodoly. Plody pak rozděloval stařešina, ovšem dle své libovůle, ne podle zásluhy.“
Jak to, že ten dostal víc a já mám tak málo? – myšlenka, která je v nás zakořeněná dodnes. Více si všímáme toho, co mají druzí, dokonce už tak dlouhodobě, že Daniel Křetínský, na jedné straně zapřisáhlý nepřítel bulváru, ale na druhé straně devátý nejbohatší Čech, koupil celé bulvární vydavatelství – tak skvělý je to obchod.
Vyrábět nespokojené lidi. Rozšiřovat přesvědčení, že druhý tím, že je šťastný, krade štěstí moje.
Není to nic proti Danielovi, ale nedovolujme, aby závist nebo žárlivost vysávala to nejlepší z nás. Závist je způsob myšlení, kterým cizí požehnání počítáme raději než své vlastní a kdy pozornost věnujeme více cizím cestám k úspěchu (a navíc negativně) než cestě vlastní.

Inspirujme se druhými, ale nesoutěžme s nimi. Oni jsou na jiné cestě.

A pokud bez soutěžení neumíme být, soutěžme s jedinou osobou na světě, která je naším jediným skutečným soupeřem – se sebou samými.
Soutěžme o to, abychom byli nejlepší, jací dokážeme být. A chceme-li měřit svůj pokrok, poměřujme to, kde jsme dnes, ve srovnání s tím, kde jsme byli včera.

Pamatujme si, prosím:
Temnota nikdy nemůže vytlačit temnotu. Pouze světlo to dokáže. Proto věřme v sebe. A věřme v sebe tím spíše, když procházíme těžkými časy. Nikdy tu svíčku nezhášejme.
Pochopme, že každý vztah, i ten, který se nepovede, stojí za zkušenost.
Pochopme, že všichni děláme chyby právě proto, abychom si je uvědomovali a už nikdy je neopakovali.
Pochopme, že v této zemi musíme procházet tlakem a stresem, a přitom můžeme současně být úspěšní, šťastní, ba dokonce o to více hrdí na to, co dokážeme zvládnout a překonat.

Autor článku:
Petr Casanova, https://www.firstclass.cz/

Komentáře nejsou povoleny.